"Opravdu nemůžeme přijet" zněla slova Vikiho, když jsem ho naposledy kontaktoval, zda-li je s Kačou adekvátně připraven na 24 hodinový souboj dvou týmů na jezeru Nebesák. Přiznávám, že jsem byl jeho výrokem zcela zaskočen, ale pak jsem si vlastně uvědomil, že na rybách budeme spolu trávit ještě mnoho chvil. A navíc jeho důvod nepřítomnosti na břehu toho krásného revíru byl zcela objektivní. Zdraví rodičů je prostě přednější, že Viki...? Přípravy netrvaly až tak dlouho, zbývalo nám pouze dokoupit vhodný bivak, který jsme s Pepčou pořídili v mém oblíbeném e-shopu a který by nám poskytl dostatek prostoru pro odpočinek na delších výpravách. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto revíru se vyskytují opravdu kapitální ryby, narychlo jsem ještě letěl pro nové vlasce od AWA-SHIMY, ještě týž den je namotal na cívky a hurá na ně...! Obzvlášť mně zajímali jeseteři, kteří se zde vyskytují a kterého jsem toužil ulovit. Pepča zase skáknul do Kunína pro nový spacák, protože noci jsou opravdu pořád ještě chladné. Dostatek pohodlí mu samozřejmě poskytlo nové lehátko. Všechno nachystáno, můžeme vyrazit. "Odjezd ve dvě odpoledne a na nic nezapomeň" jsem zavolal Pepčovi mobilem z práce a hrozně nedočkavý z dalších zážitků jsem spěchal domů. Všechno klapalo naprosto skvěle, čas odjezdu se blížil a já jako vždy již s předstihem stěhoval veškeré své vybavení do auta. "Peťo, prosím tě, stav se ještě k nám, nejede Eurosport". Těmito slovy mně Pepča přivítal u svého auta a já hned pelášil k Pepčovi domů odstranit problém. Přece nenechám jeho ženu Ivu bez Eurosportu, když je French Open a ještě k tomu hraje Rafa...!!! Za pár okamžiků bylo všechno ready... Oba vybaveni obrovskými svačinami usedáme do svých škodovek a vyrážíme směr Horní Suchá. Při pohledu na oblohu jsme oba pochopili, že nás opravdu čeká velké dobrodružství. Tmavě modrá obloha naznačovala, že opalovací krémy můžeme klidně nechat doma. A tak se taky stalo. Ihned po příjezdu k jezeru, kde nás přivítal naprosto skvělý správce, nám matka příroda ukázala své pravé jméno. "No nic, jdeme na to Pepčo", zavelil jsem k útoku... Nejdříve jsme oba maturovali u stavby našeho nového bivaku a asi po půl hodině byla první nástraha ve vodě. Tentokrát jsme dle rad zvolili boilies s jahodovou příchutí a 16 mm Red Robin pelety trošičku vylepšené patentkovým dipem. Ani ne po 20 minutách se ozval první pípák. "To nám to ale krásně začíná". Jízda jako blázen a já necítil žádný odpor. Co to je, proboha...? Překrásný 25 cm pstruh duhový mi vyrazil dech. Ale všechno je možné. Zničeho nic se rozjela cívka Pepčova navijáku a pípák začal vydávat neutichající zvuk. A podívejme se, první ryba a hned Pepčův osobák. Kapr obecný v délce 77 cm. Gratuluji chlape, jen tak dál. Fotku jsme však nepořizovali, protože zde hlídajicí vzdušný tvor (volavka šedá) zanechala na tomto kaprovi znatelné stopy svého apetitu. Skoro se mi chtělo brečet, když jsem viděl ty vyklované rány až do masa. "Vedu", prohlásil hrdě Pepča a usednul pod deštník do své sedačky. Jeho vedení trvalo necelých 20 minut, opět jízda, hrčák jako hrom a ejhle, překrásný kapr 78 cm v naprosté kondici... Oba jsem usoudili, že nás čekají krásné chvilky u vody a rychle jsme připravovali další nástrahy. Záběry byly časté, občas nám nějaká ta ryba utekla nebo vyřízla, prostě to tak u rybolovu funguje. Za první den jsme nalovili 16 ryb, včetně sivena amerického a pstruha duhového. Nadvládu měli samozřejmě kapři. Asi nejvíce nás oba mrzel nepromněněný záběr Pepči, muselo se jednat o velkou rybu, protože velká ocasní ploutev nad vodou nás o tom přesvědčovala. S přibývající intenzitou deště jsme pomalu začali chystat vše potřebné k přenocování. Lehátka, spacáky a světla jsme nanosili do bivaku a rozhodli se, že od půlnoci dáme rybám přestávku a trochu si odpočineme. Ani jsem nevěděl, že mně čeká obrovské překvapení dne, vlastně večera...! Pepča ve svém "pyžamu", srovnané boty pod lehátkem a jeho neodolatelný kulich na hlavě...to byl prostě něco. "Nechrápej a otoč se na bok"  zařval jsem celý nervozní, že nemůžu usnout. "To víš že jo, ještě z toho lehátka spadnu" zněla Pepčova odpověď s dovětkem, že on nechrápe. Přečkali jsme deštivou noc a v brzkých ranních hodinách jsme se začali intenzivně věnovat nebesáckým kaprům. Než Pepča stačil vylézt ze svého brlohu, vytáhnul jsem další 3 kapry - nejvetšího 78 cm. Po ranní kávě jsme ani netušili, že nás čakají jeseteří hody. "Proboha co to je" jsem prohlásil, když prut začal skákat ve stojanu...? Zaseknul jsem a ono skoro nic. Najednou jsem ucítil, že na druhé straně je něco nevšedního. Má slova se ihned potvrdila, když 92 cm jeseter poprvé vyskočil na hladinu. Překrásný pohled a hned jsem si připadal jako Rex Hunt v jeho dobrodružných výpravách na National Geografic.  Zdolávačka byla úžasná, jako jeden sval pracovalo jeseteří tělo ve vodě a kladno obrovský odpor. Tentokrát jsem zvítězil já. Rychle jsme pořídili s Pepčou pár fotek a šup zpátky do vody. Těsně po osmé hodině ranní se situace opakovala. Nejprve jsem si myslel, že jsem promarnil záběr,  ale další metrový výskok nad hladinu mně přesvědčil o opaku. "To je nádhera" konstatoval Pepča a utíkal pro podběrák.  Krásných 95 cm ze mně udělalo v tu chvíli nešťastnějšího člověka planety. Všem ostatním kolegům rybářům přeji tento zážitek prožít. Pak jsme společně s Pepčou ulovili několik kaprů v délkách od 50 do 75 cm, ale brzy jsme usoudili, že je nejvyšší čas se s obyvateli jezera rozloučit, sbalit věci a pelášit domů. Stále intenzivnější déšť byl prostě nekompromisní a zdraví máme pořád jen jedno. Těsně po poledni jsem se tedy rozhodli, že naši nebesáckou misi ukončíme. Plni zážitků jsme vše totálně promočené naházeli do aut a po rozloučení se správcem jsme uháněli k domovu. Celkem jsem ulovili 23 ryb, 1 pstruha duhového, 1 sivena amerického, 2 karasy, 17 kaprů a 2 překrásné jesetery sibiřské (viz. foto). Oba nadšení z opravdu nevšedních zážitků na jezeru Nebesák jsme se rozhodli, že to nebyla na tomto soukromém revíru naše poslední výprava. Překrásné ryby, pohodový správce, patřičné zázemí, co víc si může člověk od Petrova cechu přát. Proto hlásím "mise splněna". Z 24 hodinového závodu sice nic nebylo, ale společné chvíle s Pepčou u vody jsou prostě nenapodobitelné. Kdo nezažil, nepochopí. Chlape díky...!