Když dostal Keith Williams ke svým 56. narozeninám jako dárek zájezd do rybářského resortu v Thajsku, ani ve snu ho nenapadlo, že tam pokoří světový rekord. Ze sladkovodního jezera se mu tam minulý týden podařilo vytáhnout šedesátikilogramového siamského kapra. Tropický resort Gillhams v thajské provincii Krabi má vlastní sladkovodní jezero, ve kterém jsou nasazeni nejen siamští kapři a další druhy kaprů či sumců, ale i arapaimy, aligátoří ryby či sladkovodní rejnoci. Celkem zhruba dvacítka původních i importovaných druhů z celého světa, které se v privátním jezeře skvěle aklimatizovaly. Podle majitele rezortu Stuart Gillham (na snímku se šťastným rybářem) Keith Williams už ráno cítil v kostech, že ho čeká nějaký skvělý úlovek, alespoň to řekl manželce. To ale nečekal, že bude 25 minut bojovat s rybou vážící 132 liber, tedy kolem 60 kilogramů, což je hmotnost dospělého člověka. Angličan tak pokořil světový rekord, který dosud činil 53 kilogramů, musí ho ale ještě oficiálně uznat mezinárodní asociace evidující rekordní úlovky sportovních rybářů lovících metodou "chyť a pusť" International Game Fish Association.

Řekneme si, jak lovit rybu, která k nám byla před lety dovezena z bývalého SSSR, a přezdívá se jí proto někdy "rusák". Je to amur bílý. Amur byl dovezen v roce 1961 z povodí stejnojmenné řeky, rozprostírajícího se mezi Ruskem a Čínou, aby doplnil obsádku kaprových rybníků o býložravý druh živící se hrubší vegetací. O několik let později se začal amur vysazovat do volných vod po celém Česku a Slovensku. Začalo se mu dařit zejména v teplejších oblastech (jižní Morava, Polabí). Nejvíce mu vyhovují zarostlé vody. Amur se u nás sice přirozeně nerozmnožuje, ale dorůstá zajímavých velikostí (přes 120 cm a 20 kg) a na prutu je velmi bojovný. Stal se tak populární rybou lovenou sportovními rybáři. Chcete vědět více, pak čtěte celý příspěvek.

Voda je stále ještě dost prohřátá, a proto se drobné rybky drží na rozsáhlých mělčinách, ke kterým míří i hladoví dravci. Pokud se do těchto míst vydáte v noci, máte velkou naději, že ulovíte candáta. Stačí tomu jen přizpůsobit taktiku lovu. Mělčiny jsou naprosto ideálním místem k lovu dravých ryb v teplejších obdobích roku. Vodní predátoři sem míří za početnými hejny malých rybiček. Candáti pak vyjíždějí za kořistí nejčastěji při západu slunce a v noci. S úbytkem slunečních paprsků se smečky těchto krvelačných dravců tlačí víc ke břehu a zuřivě napadají vyděšená hejna rybek. Pokud se rozhodneme lovit candáty, musíme si nejdříve najít ideální místa k lovu. K atraktivním úsekům patří místa, na kterých leží padlé stromy či potopené pařezy. Velmi nadějné jsou i mělčiny, přes které se táhnou nejrůznější terénní zlomy v podobě starých řečišť či hlubokých jam. Osobně však nejčastěji vyhledávám místa, jejichž dno pokrývá kamení. Právě tady je velká šance na úspěch, protože takhle tvrdé dno přitahuje candáty jako magnet.

 Zkuste i twistera.

 Při lovu na mělčinách používám starý a osvědčený postup. Při západu slunce, kdy je ještě dostatek světla, navazuji těžší nástrahu (například twister), kterou házím dále od břehu. Drobné rybičky jsou totiž stále ještě rozptýleny po celé šířce mělčiny, takže dravci mohou lovit skutečně kdekoliv. Tudíž při dalekých hodech mám mnohem větší možnost chytat na větším prostoru a efektivněji tak hledat dravce. Pro lov candátů v těchto chvílích mám v oblibě trochu nápadnější barvy. Nejčastěji navazuji bílé či žluté twistery. Čemu ovšem přikládám větší váhu, je vedení gumy. Twistera se snažím protahovat celým vodním sloupcem, takže nejprve špičkou nástrahu dostanu výše ode dna, a poté ukončením navíjení nechám twistera spadnout ke dnu. Candáti totiž mnohdy napadnou nástrahu při jejím klesání.

Na mělčiny s umělou rybkou.

S postupem času slunečního světla ubývá. Teď nastává ta pravá chvíle na woblery. Na mělčinách nejčastěji používám plovoucí modely, které pracují v hloubce maximálně dvou metrů. Zbarvení umělé rybky neřeším, neboť to v černočerné tmě nehraje zase až tak velkou roli. Důraz kladu na jiné vlastnosti nástrahy, především pak na její chod a ozvučení. Při lovu v noci mám v oblibě woblery s agresivním chodem. Díky němu nástraha vysílá mnohem intenzivnější signály ve vodním prostředí a lépe tak na sebe strhává pozornost dravců. Pro lov candátů velice často používám ozvučené woblery, které mají v sobě ukrytý mechanismus, který při vedení nástrahy ve vodním prostředí vydává zvuk, například chrastění. I tato vlastnost nástrahy může přispět k vytouženému záběru. V situacích, kdy lovím v extrémně mělké vodě, používám jinou metodu: plovoucí woblery, které nemají zase až tak agresivní chod, a proto se nedostávají tak rychle do své pracovní hloubky. Nástraha díky pomalejšímu chodu nenaráží tak často o dno, ale velice pěkně pracuje i v malé hloubce. Takovou nástrahu navazuji ve chvílích, kdy dravci v noci natlačují drobné rybičky až úplně ke břehu.

 

Autoři: pro iDNES.cz , Viktor Krus, iCarp

Stále existují rybáři, kteří dovedou pochybovat o tom, že ze všech metod lovu kaprů, které dnes používáme, je lov ryb z hladiny taktikou, která vyvolává možná vůbec největší vzrušení. Je to vizuální aspekt, který dělá tuto taktiku tak vzrušující. Sledováním ryb, které chcete chytit, dostává lov nový rozměr, protože můžete vidět, co se děje na hladině a okamžitě situaci přizpůsobit taktiku nebo krmení a sledovat reakci ryb. V celém příspěvku se o této technice lovu ryb dozvíte mnohem více... Vynikající rybář Harry Charrington Vám přiblíží své dlouholeté zkušenosti.

Absolutní slovenský rekord v lovu na sumce překonali rybáři Juraj Petrovaj a jeho kolega Peter Čakloš. V celém příspěvku se dozvíte podrobnosti této neobvyklé události.

"Pro Český rybářský svaz znamená povodeň jistě určité škody. Povodní budou zasaženy některé líhně či rybochovná zařízení, místy může při extrémní povodni dojít k odnesení velkého množství bentosu, tedy vlastně potravní základny ryb," vypočítává ichtyolog Pavel Vrána z Českého rybářského svazu. Podle něj nicméně povodeň přináší i pozitiva. Dochází k přirozenému formování koryta toku, vzniku tůní, které se stanou úkrytem ryb před predátory, a při nízkých průtocích dojde k vytvoření nových štěrkových lavic, které poslouží k výtěrům litofilních druhů, dochází i k odhalení kořenů stromů, které opět mohou posloužit jako úkryty i třecí substrát.

Zároveň ale přiznává, že jsme si to způsobili sami. "Byli jsme to právě my, lidé, kteří v Čechách začali pěstovat obilí – původně stepní trávy – a vytrvale jsme vysoušeli mokřady a bažiny, kde nám obilí nerostlo. Byli jsme to my, kdo kácel původní lesy, schopné díky vazbě mezi stromy, houbami a mechy zadržet větší množství vody než jakákoliv přehrada. Zastavěli jsme rozsáhlé plochy, z kterých teď odtéká voda nikoliv postupně, nasávána a zadržována rostlinami, ale rázově, vedena v potrubích," říká. Pole jsme spojili do rozsáhlých celků bez remízků, které by zadržely splachovanou ornici. A napřimujeme koryta potoků a řek, není tedy divu, že korytem voda prolétne jako blesk a níže po proudu udeří s trojnásobnou silou.

Souhlasí s ním i aktivní rybář a šéfredaktor rybářského časopisu Kajman Radek Filip. "Ke ztrátám na rybách dochází po vyplavení do luk a polí s následným poklesem hladiny. Tyto ryby bývají zabity a snědeny lidmi, nebo umírají udušením. Jenom málo z nich najde tůň, která si drží vodu celoročně. Pokud chce někdo rybám pomoci, měl by se snažit přenášet právě tyto ryby zpět do revíru. Mnoho ryb je rovněž pomláceno (například po propadu přepadem přehrady) nebo udušeno bahnem," popisuje. Vzhledem k tomu, že podobná povodeň proběhla nedávno, lze vysledovat, že následky budou podobné jako v roce 2002. Tehdy se výrazně změnila druhová obsádka některých revírů.

Například na dolním Labi po roce 2002 výrazně přibylo sumců, dočasně ubylo bolenů, kteří byli vyplaveni do Německa. Bezprostředně po povodni tu přibylo candátů, kteří se ovšem brzy vytratili (možná pod vlivem změny sedimentu dna). Jsou ovšem i revíry, které si "polepšily". Takovým příkladem je Orlík, kde skončilo mnoho kaprů z jihočeských řek a rybníků. Obecně se dá říci, že povodeň nejvíce zasáhne křehké populace ryb na horních a středních tocích řek. Ryb může přibýt na místech, kde nalezly klidnější vodu, například ve slepých ramenech, pískovnách spojených s řekou, tůních v lukách, přehradách či některých rybnících.

Pětatřicetiletý David Simon z Vysokého Mýta vytáhl z říčky Loučné svůj životní úlovek - téměř čtyřkilového a 70 centimetrů dlouhého pstruha potočního. Český rekord sice nepadl, ale podle rybářů je to největší ulovený kus tohoto druhu posledních let. "Chytal jsem kousek nad městem na řece Loučná v revíru číslo čtyři u obce Hrušová a už jsem se pomalu chystal domů, když zabral," prozrazuje šťastný David Simon. Ulovený kousek měl přesně 70 cm a 3,75 kg váhy. Největší pstruh obecný chycený na našem území měřil 85 cm a vážil přes sedm kilo, je to ovšem úlovek už z roku 1974. "Ryba to byla velká a těžká, což působilo solidní odpor a prut byl náležitě ohnutý. Ale v místě záběru bylo maximálně metr vody, a ryba tak neměla kam utíkat," líčí Simon. "To je jednoznačně trofejní ryba a možná i největší úlovek letošního roku, protože loni jsme měli v kajmanově poháru nejdelší úlovek v délce 67 cm," potvrdil jedinečnost Radek Filip, šéfredaktor rybářského časopisu Kajman. Přestože se dají větší pstruzi obecní ulovit v jezerech, v řekách už o moc větší nejsou. "Protože je to ryba ulovená v řece, je na hranici svého růstového maxima," potvrzuje odborník Filip. Celý Simonův boj trval asi patnáct minut, pak už se ryba unavila a rybářův kamarád mohl podběrákem lov dokončit. "Takhle velká ryba se spíš tak plácá, ale menší kousky vyskakují třeba i nad hladinu, to je pak zase jiný zážitek," popisuje průběh rybář. Podle jeho odhadu se jednalo o šestiletou samici. "Většina jedinců tohoto druhu se dožívá tří až pěti let, ale výjimečně i sedmi let. Je to ryba krátkověká, která roste hrozně rychle, ale proto i rychle umírá," doplňuje informaci šéfredaktor Filip. Věk ryb se dá poměrně spolehlivě zjistit rozborem šupin, protože ryby na nich mají, stejně jako stromy, letokruhy. Ryba má vegetačně silné a slabé období, které to způsobuje. "Silné období má v průběhu jara, léta a podzimu, kdy ryba roste relativně rychle a v šupinách se tvoří široké čáry, zatímco v zimě, v období zpomaleného růstu vznikají kruhy světlé barvy a malé šíře," přidává Filip. "Zajímavé bylo, že v útrobách jsem našel asi osmnáct centimetrů dlouhého, už lehce natráveného zástupce stejného druhu. Úlovek jsem nepouštěl zpět i proto, že takový predátor na malé řece jako je Loučná, je kanibal a působí spíše jako škodná," vysvětluje. David Simon se k rybaření vrátil po delší odmlce a po dvou letech se může těšit z cenné trofeje. "Toto byl můj zatím největší úlovek a myslím, že i životní. Tady na Loučné je to rarita a i rybáři, který tady chytají čtyřicet let jsou z toho vykulení. "Pstruha chytil na wobler z lipového dřeva. "Jsem dost pyšný i na to, že se mi takový úlovek povedl na wobler vlastní výroby," podotkl. "Od té doby nejen že jsem nic nechytil, ale dokonce ani nic nezabralo. Kluci tvrdí, že jsem vybral štěstí pro celý okres," dodal na závěr trochu sklesle rybář.

Tak je to konečně tady... Mí dlouholetí kolegové rybáři konečně vyrazili, ikdyž beze mně, na specializovanou výpravu za velkými jesetery. Po zkušenostech, které Olda se Zdeňkem nasbírali ve španělském RIO EBRU při lovu sumců a kapitálních kaprů, chtěli svůj um uplatnit i v našich vodách. Příprava se vyplatila a úlovky to jen potvrdili. Celkově ulovených 23 kusů jesetrů jsou toho důkazem. Míry od 110 do 132 cm a jedna nadprůměrná Vyza velká s mírou 170 cm potvrdily, že Olda se Zdeňkem nejsou žádná ořezávátka a v Petrově cechu se už nějaký ten pátek vyznají. Oběma děkuji za zaslané fotografie, které budete mít možnost již brzy shlédnout ve fotoalbu pod názvem "úlovky 2013". A kde že se to všechno odehrálo...? 10 km od Benešova u Prahy na překrásném Šebkově rybníku. A jedno překvapení na konec. Nejatraktivnější nástrahou, dle vyjádření Oldy, byly sýry Eidam a Romadůr...!!! Co k tomu dodat...!

Jak se cítí chycená ryba, si vyzkoušel rybář Steve Redhead. Při rybolovu na jezeře Dorset na západní Floridě nedaleko Tampy. Jednapadesátiletý rybář si vyšel na kapry s kamarádem Mattem Barnesem. Jenže při náhozu se mu olůvko zapletlo do větví převislého stromu. Bylo mu líto vlasec přeříznout, takže se vší silou pokoušel ho uvolnit. Výsledkem bylo 12 stehů v obličeji. Olůvko se totiž uvolnilo a jako střela se muži zarazilo přímo do tváře. V první chvíli si myslel, že mu po nárazu jen opuchl obličej. Až jeho přítel ho upozornil, že mu z tváře trčí kus olůvka a zavolal otřesenému rybáři záchranku.

"Lovil jsem asi tři čtvrtě hodiny, ale pořád nic nezabíralo. Takže jsme si popošli až do místa, kde by se v zimě mohli kapři ukrývat. Bohužel tam byl ten strom," popisoval Redhead, jak došlo k celé události. "Nejdříve jsem se pokoušel jen lehce popotahovat. Pak jsem se naštval a dal tomu pořádnou sílu. A pak už jsem zaznamenal jen blesk, jako by po mně někdo vystřelil," vzpomínal. Redhead měl při vší smůle víc štěstí než rozumu. Po vyjmutí cizího předmětu totiž lékaři zjistili, že nebyla poraněna lícní kost nebo čelist, dokonce "střela" neporušila ani žádný z nervů. "Lékaři mi řekli, že kdyby mi to zasáhlo krk nebo ústa, klidně jsem už mohl být po smrti," řekl rybář. A po své zkušenosti vzkazuje ostatním rybářům: "Doufám, že vás můj příběh poučí. Příště, až se mi vlasec zaplete do větví, radši ho ustřihnu."