Mezi rybáři se najdou fachmanky, které to svým mužským protějškům snadno natřou. Letos to dokázal holandský ženský tým na mistrovství světa na italském jezeře Bolsena. O tom, že žen rybářek přibývá, jsme se mohli přesvědčit i na nedávném neoficiálním mistrovství světa v lovu kaprů World Carp Classic 2013. Tato velká rybářská show a největší světový kaprařský závod, kterého se účastní více než 450 rybářů a rybářek z 27 světových zemí, má totiž ženského vítěze. Stalo se tak poprvé v historii. Hrdinkami se na obřím italském jezeře Bolsena staly holandské kaprařky Lizette Beundersová a Bianca Venemová. Dohromady nachytaly 366,5 kg bodovaných kaprů. Mužský tým na druhém místě chytil o více než 170 kg méně, což je největší rozdíl v historii WCC. Dámy tak daly pánům pořádnou nakládačku. Jedna z těchto dam (Lizette) se ovšem mezi rybáři proslavila už dříve, a to když ulovila kapra, který je nesplnitelným snem většiny kaprařů. Vznikl tak ženský světový rekord, který má hodnotu 38,3 kg (84 lb a 5 uncí). Tento nejtěžší "ženský" kapr byl uloven loni v listopadu ve francouzském jezeře Heron (komplex Abbey Lakes). Předchozí rekord Britky Jo Greenové, ulovený v jezeře Lac de Graviers překonal o 200 g. Nástrahou bylo 18mm boilies prezentované nad krmením v PVA sáčku (syntetický polymer rozpustný ve vodě) skládající se z tuňáka a sardinek v oleji, konopí, kukuřice a soli. Zajímavostí je i to, že kdyby se Lizette se svým manželem rozhodla tehdy držet původního časového harmonogramu výpravy, tak by kapra nikdy nechytila. Výpravu se totiž rozhodli kvůli aktivitě ryb na poslední chvíli prodloužit. Byla to dobrá volba, ke které možná pomohla ženská intuice. Celkem se na WCC chytilo 275 kaprů nad 5 kg, z toho šest kaprů nad 20 kg. Nejtěžší kapr vážil 22,6 kg a ulovil ho Polák Leszek Rutecki. Z českých a slovenských týmů nikdo žádný výrazný výsledek nevybojoval. Podobných případů úspěšných rybářek, které o sobě daly vědět v koníčku, který býval považovaný ryze za mužský, bychom nalezly hned několik. Držme jim palce.
Zkuste i twistera.
Při lovu na mělčinách používám starý a osvědčený postup. Při západu slunce, kdy je ještě dostatek světla, navazuji těžší nástrahu (například twister), kterou házím dále od břehu. Drobné rybičky jsou totiž stále ještě rozptýleny po celé šířce mělčiny, takže dravci mohou lovit skutečně kdekoliv. Tudíž při dalekých hodech mám mnohem větší možnost chytat na větším prostoru a efektivněji tak hledat dravce. Pro lov candátů v těchto chvílích mám v oblibě trochu nápadnější barvy. Nejčastěji navazuji bílé či žluté twistery. Čemu ovšem přikládám větší váhu, je vedení gumy. Twistera se snažím protahovat celým vodním sloupcem, takže nejprve špičkou nástrahu dostanu výše ode dna, a poté ukončením navíjení nechám twistera spadnout ke dnu. Candáti totiž mnohdy napadnou nástrahu při jejím klesání.
Na mělčiny s umělou rybkou.
S postupem času slunečního světla ubývá. Teď nastává ta pravá chvíle na woblery. Na mělčinách nejčastěji používám plovoucí modely, které pracují v hloubce maximálně dvou metrů. Zbarvení umělé rybky neřeším, neboť to v černočerné tmě nehraje zase až tak velkou roli. Důraz kladu na jiné vlastnosti nástrahy, především pak na její chod a ozvučení. Při lovu v noci mám v oblibě woblery s agresivním chodem. Díky němu nástraha vysílá mnohem intenzivnější signály ve vodním prostředí a lépe tak na sebe strhává pozornost dravců. Pro lov candátů velice často používám ozvučené woblery, které mají v sobě ukrytý mechanismus, který při vedení nástrahy ve vodním prostředí vydává zvuk, například chrastění. I tato vlastnost nástrahy může přispět k vytouženému záběru. V situacích, kdy lovím v extrémně mělké vodě, používám jinou metodu: plovoucí woblery, které nemají zase až tak agresivní chod, a proto se nedostávají tak rychle do své pracovní hloubky. Nástraha díky pomalejšímu chodu nenaráží tak často o dno, ale velice pěkně pracuje i v malé hloubce. Takovou nástrahu navazuji ve chvílích, kdy dravci v noci natlačují drobné rybičky až úplně ke břehu.
Autoři: pro iDNES.cz , Viktor Krus, iCarp