Ač léto nebývá pro lov velkých kaprů optimální, letos se roztrhl pytel s úlovky, které mají ambice ohrozit stávající světový rekord. Do hry opět promluvil revír na Balatonu. Za nejlepší termín pro lov nejtěžších kaprů bývá považováno jaro, než se kapři vytřou. Výborný je i pozdní podzim, kdy kapři aktivně vyhledávají potravu a vytvářejí si tukové zásoby na zimu. V obou těchto termínech mají maximální hmotnost. O výjimkách jsme se mohli přesvědčit letos na začátku léta. Chytily se totiž ryby, které měly být již dávno vytřené a jejich hmotnost byla přímo famózní. Světový rekord se v posledních letech velmi rychle vyvíjel. Kdysi byli považováni za nepřekonatelné kapři o hmotnosti okolo 30 kg, ale v roce 2012 byl na maďarském revíru Aqua chycen kapr vážící 46,1 kg. Angličané lovící na francouzských vodách tak přišli o světový rekord, který se tak stěhoval do rukou rakouského rybáře Romana Hankeho, jenž uspěl 2. června 2012. 
Tato hmotnost nebyla od té doby překonána, ale několikrát se jí rybáři přiblížili. Velký úlovek byl zaznamenán i letos. Britský rybář Scott Phillips totiž v červnu 2014 chytil na jezeře Graviers zřejmě druhého nejtěžšího kapra na světě (44,9 kg), známého pod jménem Scar fish. Scott k tomu řekl: "V půl jedenácté večer se mi rozpištěl hlásič. Šlo o prut, který jsem dal na nové místo. Skočil jsem do lodi a rychle se dostal do přímého kontaktu s rybou. Po zhruba 25minutovém souboji ve tmě mi kapr dal signál, že je připraven na podebrání, které se naštěstí podařilo." Kapr zabral na krevetové boilies na blowback montáži z fluorocarbonu. Ale to ještě nebyl pro letošní červen konec. Opět promluvil revír, který drží světový rekord. Na jezeru Aqua v Maďarsku totiž byl chycen čtvrtý nejtěžší kapr světa, který vážil 44,45 kg. Šťastným lovcem byl Angličan Derek Fell. Je to tak již druhý ulovený kapr přes 44 kg na začátku letošního léta. A pak že léto není na ty nejtěžší kapry moc dobré.
Třešně se v sezoně dají koupit takřka v každém obchodě s potravinami, ale pomalu za cenu kvalitního boilies. Šťastnější jsou tedy ti rybáři, kteří vědí o třešňovém stromu poblíž svého bydliště. Nenechávejte ležet ani přezrálé třešně spadané na zem. Budou se vám hodit na krmení. Z hlediska stupně zralosti mají ryby rády přezrálé třešně i třešně ve stadiu zralosti. Ty méně zralé ale lépe drží na háčku, proto s nimi chytáme nejčastěji. Pokud se řekne třešeň, představí si staří rybáři tlouště. Nelovíme na ně ale jenom je. Býložravými choutkami jsou vyhlášení i amuři, kteří jsou navíc stavbou těla tloušti trochu podobní. Nejednoho rybáře tak v průběhu zdolávání zmátli. Ti později zjistili, že místo rekordního tlouště zdolávají amura střední velikosti. Mezi další úlovky na třešně patří kapři a ostroretky. V letním období tlouště hledejte na rozhraní silnějších proudů a táhlejších partií, nebo v podjezí apod. Při lovu na položenou a na cit, pouze s pár bročky na vlasci, v místech s nízkým břehovým porostem (a nedostatkem míst k maskování rybáře) prolovujte nadějná místa jedno po druhém vždy směrem po proudu. Nástraha je unášena proudem k rybám. Na každém dalším místě tak nástraha připlouvá k rybám netušícím přítomnost lovce. Samozřejmě lze s třešněmi chytat i na plavanou, která má tu výhodu, že můžeme lovit i ve sloupci, což může být někdy účinné, nebo klasickým feederem a místo si předvnadit. Je ovšem dobré volit dostatečný odstup rybáře od předpokládaného místa záběrů. Při lovu tlouště více než u většiny ostatních ryb platí heslo "Krčit se, krčit se, krčit se". Třešeň nejlépe nastražíte na háček velikosti č. 1-2. Pouze ji roztrhněte, aby lépe pouštěla šťávu do vody – a vypeckujte ji kvůli lepšímu napichování. Upřednostňujte háček se silnějším drátkem, na kterém třešeň lépe drží (takový háček třešeň nerozřeže tak snadno jako háček z drátu tenčího). V případě, že ryby třešně strhávají, nebo záseky nesedí, lze buď nastražit na menší háček či ji celou háčkem několikrát prošít. Teoreticky lze použít i dvojháček či trojháček. Také se může hodit místa si předkrmit pár hodin před lovem, několika hrstmi třešní, a vzbudit tak u opatrných ryb důvěru. Pro třešně mají skutečně slabost zejména tloušti nadprůměrných velikostí. Mnoho trofejních tloušťů přes 60 cm se ulovilo právě v černu a červenci na třešeň. Na zdánlivě mrtvém revíru tak můžete chytat velké ryby. Vyrazte tedy k vodě a potvrďte si, že v době, kdy jsou v sadech třešně zralé, se stávají fantastickou nástrahou.
Jeseter hladký teoreticky může dorůst délky 2,5 metru, většího ještě nikdo neviděl. Čínskému rybáři se podařilo tomuto rekordu přiblížit na dosah. Jeho úlovek měl 2,4 metru a vážil 140 kilogramů. Rybář lovil na řece Nenjinang ve městě Da´an v severovýchodní provincii Ťi-lin a setkal se tam se svým životním úlovkem. Jeseter hladký (Acipenser nudiventris), anglicky nazývaný také bastard sturgeon, měl poškozenou hřbetní ploutev. Rybář se proto rozhodl ho nejdřív vyléčit, než ho pustí zpět do řeky. To způsobilo, že se zpráva o obřím jeseteru roznesla do širokého okolí a tisíce lidí se rozhodly, že se na rybu přijdou podívat. Na vlastní oči spatřit tvora, který přežívá už od dob dinosaurů, se člověku podaří jen jednou za život. Jeseter hladký bývá vidět hlavně ve východoevropských a asijských řekách, i když v našem regionu se vyskytoval i v Dunaji. Tam však začal být podle historických pramenů vzácný už v 19. století. V současné době se považuje za ohroženou rybu podle Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) z roku 1997.
Birminghamský podnikatel z Coleshillu Andy Hales se vypravil na dovolenou do Jihoafrické republiky. V rámci rekreace si jel zarybařit, celá akce však dopadla jinak, než zamýšlel.
Donna Pascoe se zapsala do rybářské historie, když na Novém Zélandu chytila obřího tuňáka. Ryba vážila neuvěřitelných 411,6 kilogramu a o svůj život bojovala čtyři hodiny. Kdyby mohla Donna svůj úlovek prodat, tak by za tuňáka dostala více jak čtyřicet milionů korun. Protože ho však chytila při sportovním rybaření, prodat ho nemůže. Posádka člunu zpočátku netušila, co má na háčku. Rybářka z Aucklandu využila přepravy z Houhora na severu Nového Zélandu a jen tak z dlouhé chvíle si zarybařila. "Teprve když zabrala, měli jsme pocit, že za sebou taháme vagon," popsala své pocity Donna Pascoe. "Trvalo to dlouho a ryba byla tvrdohlavá, ale to já jsem taky," přisadila si. Velcí tuňáci se prodávají na dražbách, například v Tokiu se v loňském roce prodal tuňák vážící 222 kilogramů za 34 milionů korun. Donna jako sportovní rybářka však po zvážení a změření pustila zvíře zpět do moře. Z kratochvíle se však vyvinul téměř pětihodinový boj s tuňákem obecným, zvaným obecně bluefin, který má potenciál zapsat se do knihy rekordů Mezinárodní asociace sportovního rybaření. V současné době se pracuje na ověření loňského úlovku rybáře Kevina Bakera, který ulovil tuňáka těžkého 352,5 kilogramu. Předchozí rekord činil 332 kilogramů, nepodařilo se jej však ověřit. Kolem lovu tuňáka obecného se kupí vášně. Například ve vodách Středozemního moře a východního Atlantiku byl přijat zákaz lovu, protože se ocitl na pokraji vyhynutí. Celosvětově se jeho lov za několik posledních desetiletí zmnohonásobil. Průmyslový lov pomocí vakových sítí a longliningu vede kromě devastace populace tuňáka také k vedlejším škodám, protože decimuje ohrožené mořské želvy, ptáky a savce.
Lov obří štiky je cílem, který se v nitru Sibiře může proměnit ve stejné drama jako přežití v džungli. Nemilosrdné životní podmínky ztěžují ověření pověstí, podle kterých tam žijí obří sibiřské štiky. "V životě jsem slyšel tolik historek o gigantických štikách ze Sibiře, že už neodhadnete, co může být realita a co už ne," svěřuje se Jakub Vágner. Má před sebou jedinou možnost. Vypravit se tam a pokusit se zjistit, co může na těchto příbězích být pravdivého. Cesta do ledového království začíná teplotami pod mínus třiceti stupni a výpravu čeká desetidenní putování oblastmi za Uralem. Náročný je už přesun nekonečnou sibiřskou přírodou směrem k řece Sosvě. Zamrzlé řeky slouží jako cesty a silnice a ryby se v nich loví zvláštním způsobem. Jakub to zkouší se sibiřským starousedlíkem, svérázným Alexandrem Prokopovičem Terentjevem, zvaným zkráceně Prokopyč, který má s obřími štikami velké zkušenosti a je tu považován za velkého experta. Lov na dírkách se na tlustém ledě praktikuje tak, že vezmete specializovaný motorový vrták podobný tomu, který používají lesáci na sázení stromů. Ale Jakub napoprvé neuspěl. Teprve Prokopyč mu vysvětlil, že on chytá do sítě. "Jednou chytnu větší štiku, jednou menší, ale skoro každý den. Na uživení mi to stačí," vysvětluje. A ukazuje svoji fintu. Udržuje si svoji dírku o daleko větším průměru tak, že ji zaháže sněhem. Pak stačí přijít druhý den a uvolnit jen slabou vrstvu ledu. Jeden z nejkrásnějších rybářských dokumentů jste měli možnost včera shlédnout na ČT 2.
Rybář Jakub Vágner zažil v Argentině mimo honbu za bájnou trnuchou i "obyčejná" dobrodružství. Třeba když mu pláchnul domorodý průvodce i s penězi. A vyzkoušel si, jak se v Jižní Americe kupuje auto. Trnucha je vlastně rejnok a český název dostala podle obranného trnu na ocase. Jakuba Vágnera láká její lov hlavně proto, že v Argentině se nejedná o běžného mořského živočicha, ale na řece Paraná jde o tajemný sladkovodní druh, který je noční můrou domorodců. Přestože kolují o této rybě pověsti, jak trnem plným jedu poranila rybáře, skoro nikdo ji nespatřil na háčku a zároveň nikdo nebyl schopen potvrdit ani vyvrátit, že by byla původcem úmrtí rybáře. Zpočátku se výprava vyvíjela smolně – domorodý průvodce se nedostavil. Výprava se tak neměla jak dopravit do míst lovu k řece Paraná. Proto nezbývalo, než si opatřit vlastní automobil. Jakub si proto musel vyzkoušet koupi auta v neznámém prostředí. Nakonec byl rád, že sehnal alespoň stařičkou fordku, u které nebylo jisté, zda je schopná dopravit je na místo. V řece Parana však trnucha opravdu žije. Jak sami místní rybáři říkají: "Trnucha vás může překvapit úplně kdekoliv." U břehu i uprostřed řeky. V hluboké, stejně tak i mělké vodě.Setkání s trnuchou končí téměř vždy stejně. Vybavení rybářů je slabé a trnucha mnohdy ani neví, že je na háčku. Mezi rybáři se tradují historky, kdy obří trnucha tahala loď s rybáři po řece i celý den. Vyčerpaní museli nakonec vlasec přeříznout. I když má trnucha pověst zabijáka, není vůči lidem cíleně agresivní. K útokům dochází pouze v případě, kdy koupající lidé na trnuchu omylem šlápnou. Trnuchy se bohužel často vyskytují na písečných plážích, a tak k nepříjemným zraněním dochází poměrně často. Trnucha není ale žádný zabiják. Je třeba ji chránit, neboť je to jeden z nejstarších a nejpodivuhodnějších živočichů naší planety. Je to paryba z dob dinosaurů. Expedice se musela potýkat s hejny komárů, nástrahami v podobě hyacintových lagun i s nájezdy žravých piraní. A nebyl by to dokument z rodu Legend, aby nechyběly reálie, které doplňují specializované rybářské pasáže a nahlédnou do všedního života místních obyvatel.
V současnosti se velká část rybářů honí za trofejními úlovky. Tato mánie pak způsobuje to, že tito rybáři přehlíží i "méně" atraktivní rybí druhy. Jde především o drobné kaprovité rybky: plotici, perlína a ouklej. To je ovšem chyba! Jejich lov totiž neodmyslitelně patří zejména k jarní části sezony. Lov těchto ryb není nijak zvlášť náročný. Na jaře můžeme lovit drobné rybky velice efektivně na plavanou. Postačí nám jemný a krátký plavačkový prut s menším navijáčkem, drobnější háčky, jemnější vlasec a menší splávky. Typ splávku pak volíme podle místa. Pokud chytáme na zarostlém místě, kde nelze s prutem příliš dobře manipulovat, pak raději volíme průběžný splávek. Díky menšímu rozměru celé montáže můžeme nahodit i na pořádně zarostlých místech. To pak dvojnásob platí v případě, kdy je na takovém místě velká hloubka a potřebujeme dostat svou nástrahu blíže ke dnu. K ještě většímu počtu ulovených ryb může posloužit trocha krmení. Postačí i jednoduchá krmná směs, kterou zhotovíme ze strouhanky, a kusy pečiva. Základem je směs pořádně namočit, aby vše krásně kleslo ke dnu. Pokud nějaké kusy pečiva vyplavou na hladinu, pak povětšinou přilákají hejno ouklejí. Na háček pak nejčastěji napichujeme těsto, pečivo, červy či žížalu. Více informací o tomto ne zcela standardním ale určitě fascinujícím lovu ryb se dozvíte v celém příspěvku.
Přestože se stala rybařina pro některé lidi životním stylem, obvykle bývá v lednu u našich vod prázdno. Letošní extrémně teplá zima však láká rybáře k vodě. Pojďme se proto podívat, jaké jsou u ní možnosti. Pro aktivního rybáře to znamená změnu. Místo, aby v chladné části roku naplňovali čas čtením rybářských časopisů a knih nebo opravou svého vybavení, táhne je to k vodě. Na dravce zapomeňte. Na svazových vodách nám v tomto období rybářský řád zakazuje lov přívlačí a na živou rybičku. Navíc jsou celoplošně hájeni boleni, candáti, sumci a štiky. Dravce si tu tedy moc nezachytáme a ani jejich lov na soukromých revírech a v zahraničí není bez komplikací. Z dalších ryb jsou hájeni například pstruzi obecní, lipani, mníci, což nám opět zužuje výběr. Jednou z nejpopulárnějších lednových rybářských disciplín se tak stává plavaná, na kterou i v chladné vodě vděčně berou tloušti, plotice, cejni. Překvapit však může i kapr a další druhy ryb. Fantastickou nástrahou k jejich lovu v tomto období je bílé pečivo. Fungují však i bílí červi či hnojáčci. Živé nástrahy ovšem v chladné vodě trochu ztuhnou a nejsou tak atraktivní jako obvykle. Pokud ovšem jdeme třeba na okouny, kteří jsou rovněž při chuti, bez živé nástrahy se neobejdeme. Nejlepší k jejich lovu jsou nyní rousnice, které ovšem seženeme lépe v obchodech s rybářskými potřebami než na záhonu. Další úspěšnou metodou lovu je feeder, u kterého si můžeme přidat i návnadu do krmítka. S krmením ovšem v lednu pozor. Musí být velmi střídmé. Ryby mají ve studené vodě pomalý metabolismus a není těžké je překrmit. Při použití obou metod se snažte použít co nejtenčích vlasců (i 0,10 mm), malých háčků a reagovat i na ty nejjemnější záběry. Na lov na dírkách si v letošní zimě asi ještě počkáme, ale využít můžeme toho, že mnozí provozovatelé soukromých revírů jsou již na dírky připraveni. Pstruzi duhoví a siveni jsou nasazeni, akorát chybí to podstatné, led. Na nezamrzlých vodách se tyto ryby dají velmi dobře lovit přívlačí a muškařením, což může být dobrým tipem na ukrácení nepovedené zimy. Mnohé soukromé revíry, kde se tyto ryby loví, ovšem leží ve vyšších nadmořských výškách, kde může být revír i v těchto dnech částečně zamrzlý. Proto si před tím, než vyrazíte, ověřte stav revíru. Kapr je naší nejpopulárnější rybou. Navíc navzdory starším teoriím přijímá potravu i v zimě. Děje se to v menší míře než za teplotního optima, ale pro zapáleného kapraře sezona nikdy nekončí. Kapři jsou již plní jiker a mlíčí pro jarní tření, dosahují tak při stejné délce mnohem větších hmotností než v létě, což je další argument, který žene kapraře k vodě. Pro dlouhodobější pobyt v přírodě, který je s kaprařením spojený, je samozřejmě třeba se řádně vybavit. Kvalitní oblečení, teplý spacák, bivak nebo brolly a někdy i plynové topení se stávají nutností. Z nástrah doporučuji používat boilies menších velikostí. Osvědčují se kuličky se základem z ptačích zobů, jehož hrubá struktura umožňuje rychlý přenos aromat do vody. V čisté vodě může být podstatná i barva nástrahy. Ať už se vydáte lovit kteroukoli rybu, záběrů pravděpodobně nebude tolik jako na jaře a na podzim. U vody je ovšem momentálně božský klid a už kvůli tomu se u ní vyplatí pobýt.
"Byla to obrovská ryba, ale když se dostala na váhu, nechápal jsem, jaké číslo vidím," řekl Campbell. Ať už bude jeho rekord platit pár dní nebo pár let, pro něj je to celoživotní zážitek.
