Jako u většiny přístrojů, také u digitálů se dá na automatiku spolehnout, se znalostí základních pravidel však můžete dosáhnout ještě lepších výsledků. Cesta k dobré fotce není nijak složitá. Stačí pouze porozumět jednoduché závislosti tří parametrů a dodržovat několik nezávazných avšak lety prověřených pravidel. Pokud navíc vlastníte fotoaparát, který má na kolečku písmenka P, A, S, M, tak je nejvyšší čas začít pokročilé expoziční režimy využívat a vytřít zrak všem nezkušeným „cvakalům".

Začněme od Adama

Digitální fotoaparáty je možné rozdělit do několika skupin – jednoduché automaty, pokročilé kompakty s možností nastavení expozičních parametrů, ultrazoomové fotoaparáty s elektronickým hledáčkem a digitální zrcadlovky. Vyjma první skupiny disponují všechny zmíněné typy digitálů pokročilými expozičními režimy P, A, S, M – programová automatika, priorita clony, priorita času, manuální režim. Ve výjimečných případech je k dispozici omezená nabídka těchto režimů, typicky P a A nebo P a M.

 
Ovladač expozičních režimů - obvykle zde najdete ještě scénické režimy či uživatelská nastavení

Abychom dosáhli správně exponovaná fotografie (tedy ani černé ani přesvětlené), je třeba vhodně nastavit expoziční hodnoty, kterými jsou clona a čas, těm ještě sekunduje citlivost. Znalost závislosti těchto tří parametrů je základem pro tvůrčí práci s fotoaparátem. Správnou kombinaci času, clony a citlivosti pomáhá určit expozimetr. V dřevních dobách analogové fotografie to bylo zařízení velikosti krabičky cigaret, kterou nosil fotograf na krku, dnes je expozimetr součástí každého fotoaparátu.

Matematika na prvním místě

pozn. redakce: vzhledem k zaměření článku jsou uváděné definice v "laické řeči", a tedy z čistě exaktního hlediska ne úplně přesné

Hodnota každého z parametrů – clona, čas, citlivost – se udává v mezinárodně uznávaných jednotkách a ustálené stupnici. Pro čas se používá značení v sekundách, pro clonu je to clonové číslo F (někdy také f) a pro citlivost jednotky ISO (dříve ASA či DIN). Pokud si projdete hodnoty clony a času níže, zjistíte, že dodržují jakousi pravidelnost.

Clona je otvor, který propouští světlo, to projde objektivem a osvítí políčko filmu či digitální snímač (každé větší číslo znamená poloviční množství procházejícího světla oproti předchozímu číslu), expoziční čas zase udává, jak dlouho bude světlo na film / snímač svítit. ( každé další číslo znamená delší dobu osvitu). Např. správně exponovaná fotografie (pomineme-li nyní citlivost) má expoziční hodnoty 1/250 s a F8, stejného výsledku dosáhneme při kombinaci 1/125 s a F11 ale také při kombinaci 1/500 s a F4.

Pokud však budeme uvažovat i citlivost snímače a rozšíříme počet proměnných na tři, bude vypadat stejný příklad následovně: správná expozice při ISO 100 je 1/250 s a F8 stejného výsledku dosáhneme při citlivosti ISO 200 času 1/500 a cloně F8 nebo také při času 1/250 s a cloně F11. Pokud tedy změníme hodnotu jednoho z expozičních parametrů, musíme pro zachování stejné expozice změnit i hodnotu jednoho ze dvou zbývajících. 

Kde je babička? Nevešla se do záběru

Objektiv je okem fotoaparátu a proto bychom měli vědět, co je to vlastně ohnisková vzdálenost či světelnost – parametry, kterými se to v recenzích jen hemží?

Ohnisková vzdálenost nám říká jaký je přibližně úhel záběru objektivu, jinak řečeno, jak velkou část scény se nám podaří vyfotit. Ohnisková vzdálenost se udává v milimetrech, čím větší je ohnisková vzdálenost, tím větší se zobrazí fotografovaný předmět. Naopak čím menší je ohnisková vzdálenost, tím je fotografovaný předmět menší a na snímek se „vejde“ více objektů.

 
Na objektivu je uvedena jak ohnisková vzdálenost, tak jeho světelnost (Nikkor 18-105mm F3,5-5,6G ED AF-S DX VR) v tomto případě je zde i stabilizace obrazu

Podle ohniskové vzdálenosti se dělí objektivy na několik typů: širokoúhlé, standardní a teleobjektivy. Širokoúhlé objektivy mají ohnisko 6–28 mm, standardní objektivy mají ohniska v rozmezí 36–70 mm a teleobjektivy mají rozsah ohnisek od 71 do 800 a více mm. Uvedené hodnoty platí v kombinaci s kinofilmem.

U digitálních fotoaparátů, jejichž snímač má menší plochu než políčko kinofilmu, jsou ohniskové vzdálenosti mnohem menší (např. 200mm teleobjektiv má ohniskovou vzdálenost 40 mm). Proto se uvádí rozsah ohnisek přepočtený k velikosti kinofilmového políčka a můžete se tak setkat například s údajem: rozsah objektivu 5,8–34,8 mm (ekvivalent kinofilmu 35–210 mm).

Neméně důležitým parametrem objektivu je jeho světelnost, což je v podstatě nejmenší clonové číslo, které je u objektivu k dispozici, tj. největší otvor clony při kterém prochází světlo objektivem. Důkladné vysvětlení pojmu světelnost by bylo na samostatný článek. Omezíme se proto pouze na konstatování, že objektiv s větší světelností (menším clonovým číslem) umožňuje fotografovat při nižší hladině osvětlení – viz závislost času, clony a citlivosti.

Čím je číslo větší, tím je otvor menší a projde méně světla

Objektivy s vyšší světelností bývají obvykle dražší, protože pro jejich výrobu je nutné použít čočky s větším průměrem, jejichž sklo musí být kvalitní. U digitálních kompaktů se však většinou setkáme se světelností F2,8–5,6 což je pro běžné fotografické situace dostačující.

Proč nevěřit automatice?

Na začátku jsme se zmínili o pokročilých expozičních režimech. Ty se nejčastěji označují zkratkami P, A, S, M (u fotoaparátů Canon a Pentax pak P, Tv, Av, M). Program nebo také programová automatika (P) je režim velice podobný plné expoziční automatice, jeho výhodou u pokročilých fotoaparátů je však možnost posouvat kombinaci expozičních hodnot při zachování optimální expozice např. otočením kolečka se změní expozice 1/125 F8 na 1/250 F5,6, dalším otočením pak na 1/500 F8 atd. Oproti ostatním režimům je však množství kombinací omezené.

V režimu priority clony (A, Av) si nastavíte pevnou clonu a fotoaparát dopočítá expoziční čas pro optimální expozici. Taková práce je ideální v případě, kdy chcete například zachovat malou nebo naopak velkou hloubku ostrosti. V prvním případě zvolíte malé zaclonění, v druhém případě pak zacloníte téměř na maximum. U většiny digitálních kompaktů je však vinou malého snímače práce s hloubkou ostrosti velmi omezená a její význam se projeví pouze u zrcadlovek. Mírným zacloněním (jedno až dvě clonová čísla) se také zlepšuje kresba a ostrost objektivu – další důvod pro použití priority clony. Clonová priorita je jedním z nejpoužívanějších expozičních režimů.

Nejpoužívanější označení expozičních režimů je P, A, S, M -  u Canonu mají dvoupísmenné označení

Priorita času (S, Tv) pracuje obdobně, v tomto případě však volíte pevný čas a fotoaparát dopočítává optimální clonu. Možnost zvolit si expoziční čas oceníte, když budete chtít efektně vyfotografovat tekoucí vodu (nutný dlouhý čas) nebo naopak zastavit ptáka v letu (nutný velice krátký čas).

Při plně manuálním nastavení máte expozici ve svých rukách, zvolíte si čas a clonu tak, aby byla expozice optimální nebo tak, aby vyšel váš tvůrčí záměr. Při nastavování vhodné kombinace a času při zvolené citlivosti vám pomůže expozimetr fotoaparátu, o správné kombinaci informuje pomocí ukazatele na ose s jednotkami (nejčastěji) -3 až +3, hodnota 0 značí optimální expozici. Mínusové hodnoty značí podexpozici (snímek bude tmavší) a plusové hodnoty přeexpozici (snímek bude světlejší). Pro zvládnutí manuálního režimu je však nutné mít praxi a také delší zkušenosti s fotografováním.

Věřím, že po této krátké exkurzi do základů fotografie budete mít větší přehled a kontrolu nad svými snímky. Ideální je popsané techniky vyzkoušet v praxi, proto neváhejte a vyrazte do terénu, tam se totiž fotograf naučí nejvíc, a podělte se s kolegy fotografy o své zkušenosti a poznatky.

zdroj: www.digiarena.cz