Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poslední výprava a Pepčův rekord v ohrožení

20. 10. 2012

Tam, kde jsme letošní sezónu zahájili, jsme ji i ukončili. Původní plán byl sice postaven úplně jinak, nicméně naše pracovní vytížení nám s Pepčou nedovolilo strávit ve Staříči více dní. No nic, řekli jsme si a zahájili přípravu na naši poslední společnou rybačku tohoto roku. S Láďou Suderem jsme dohodli termín, podmínky lovu a hurá k vodě... Pohled na stupnici teploměru za oknem nám jasně naznačoval, že i kdyby kapři nebrali, strávíme u vody překrásné dva dny. A přesně tak se i stalo. Jenže i s tou skutečností, že kapři měli obrovský apetit a s naši vnadící směsi jsme se jim určitě trefili do chuti. "A co si takhle zase zazávodit", prohlásit Pepča ještě plný dojmu z posledního našeho lovu, kdy jsem sice vyhrál na počet ryb, ale jeho nový rekord v délce 85 cm rozhodl o celkovém výsledku. "Samozřejmě", odpověděl jsem, "ale dneska dostaneš na prdel", dodal jsem plný odhodlání a přesvědčení, že budu mít po oba dny více štěstí. Jak už to tak ale bývá, někdy se člověk plete. Kolem deváté hodiny jsme nahodili první nástrahy a netrpělivě čekali na první záběry. lipan1.jpgKdyž už měl Pěpča na břehu tři překrásné kapří dorostence v rozmezí 61 až 65 cm, přemýšlel jsem, co dělám špatně. A začal jsem spekulovat a zkoušet různé varianty. Výsledek úplně shodný, počet ryb na mé straně se rovnal nule. "Peťo, vedu tři nula, je ti to jasné"...? "Hele, můj čas ještě příjde, neboj se dědku" odpověděl jsem s vědomím, že mám opravdu co dohánět. A dohnal... Před půlnocí už bylo skóre otočené a tak jsem se s pocitem dílčího úspěchu začal pomaličku připravovat ke spánku, který mi opravdu v poslední době hodně chybí. Kolem jedné ráno jsem už nevydržel a uložil jsem se do svého lehátka. "Já jedu dál", prohlásil Pepča a umístil na své háčky nové pelety. Kolem třetí hodiny už ale usínal vedle mně v překrásně vytopeném suderově království. Po pár hodinách odpočinku, protože spánek se tomu nedá říct, jsme opět společně posíleni snídani a teplým čajem nahazovali nové nástrahy do vody. "Ty vole, jak můžeš hned po zalehnutí tak tvrdě usnout", jsem se zeptal Pepči. "Já s tím nemám problém, kde lehnu tam usnu" zněla jeho odpověď. Ranní skore 9 : 7 v můj prospěch naznačovalo, že tentokrát budu nejvýše na bedně já. Jen mně mrzelo, že doposud největší kapr měl míru "pouze" 74 cm. "Nazdar borci", se najednou ozvalo od vjezdové brány a Lipan si už vykračoval jako kdyby mu celý rybník patřil.  Je to náš kolega rybář s MRKu a tak jsem domluvili, že nás přijede navštívit a zachytat si. "Mám ji", zařval Lipan asi tři hodiny po prvním náhozu. A měl, ale něco tak krásného, co jsem už dlouho neviděl. Letošní potěr, asi 20 cm dlouhého kapříka..., překrásného, zdravého...!!! Ale to už mně zase začal Pepča drtit v celkovém počtu ryb. Chvilku na to začal Lipan bojovat se svým feedrem, kdy se ukázalo, že na druhé straně vlasce má 75 cm kapra. "Tak to je síla, mně už fakt porazí každý", prohlásil jsem nevědomky, co mně ještě čeká. "Dělej, dělej, podběrák, hýbej se trochu" zakřičel Pepča a já mu v tu chvíli začal závidět ten odpor, tu chrčící cívku, ten tah, ten adrenalin... A to konstatuji, že už jsem prohrával na počet ryb...!!! "Paráda" prohlásil Pepča celý propocený, když se s kaprem vyfotil a pustil ho zpět do vody. Ano, paráda to byla, nádherný kousek o délce 84 cm, vážící něco kolem 10 kg. pepca.jpgJen jeden centimetr chyběl ke srovnání jeho osobního rekordu...!!! No řekněte sami, není  to na chlapa, co s rybařinou začal minulý rok nádherné...? "Nová doba, žák poráží svého učitele" volal děděk, když se blížil čas ukončení lovu. Postavil jsem se do pozoru, podal jsem s pokorou Pepčovi ruku a poblahopřál mu k vítězství. Celkové skore 11: 13 v jeho prospěch a k tomu největší ulovená ryba vypovídá za své. Byly to překrásně strávené dva dny, které se jen tak nedají prožít. Ale stačí jen málo, mít pár dobrých lidí kolem sebe, trošku společné zájmy a hlavně vytvořit atmosféru, která je nazapomenutelná. Děkujeme za večerní návštěvu Danovi (Pepčův zeťák...teda skoro) a samozřejmě Lipanovi, který doufám nelitoval, že za námi přijel. Nesmím samozřejmě zapomenout ani na naše ženy, které se jako vždy vzorně postaraly o naše žaludky.  Pepčo díky... Tento rok byl prostě skvělý. Doufám, že ti ty vyhrané čepované plzeňské dvanáctky nebudu muset příští rok kupovat vždycky, jak pojedeme z ryb...!!!