Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem chtěl rozšlapat pruty...

28. 4. 2012

Páteční den jsem se rozhodnul strávit opět v Suderově království. Plný rozpaků z předchozích výprav na tomto revíru, protože ryby nebraly tak jak jsem si vždy představoval, jsem udělal ty nejnutnější přípravy a po zakoupení poslední novinky od Traperu jsem plný očekávání vyrazil brzy ráno k rybníku. Majitel mně přivítal s úsměvem, předal mi klíče od celého areálu a se slovy "tak mi to tady pěkně pohlídejte" utíkal do práce. Zvláštní pocit, být na celém rybníku úplně sám... Pěkně v klidu jsem si vše nachystal a po několika minutách už byla první nástraha ve vodě. Tentokrát jsem zvolil pelety ananas - ryba od Traperu a na druhý prut jsem s největší pečlivostí umístil halibut pelety. Dvě hodiny se vůbec nic nedělo, jen to, že sluníčko vycházelo výše na oblohu a já si tak konečně mohl užívat všech krás přírody. Postupně se na rybník dostavilo několik rybářů, kteří přišli okoukat revír před rybářskými závody, které každoročně majitel pořádá pro občany obce Staříč. Kolem 7.45 hodiny přijela zásilka z Jistebníku. Do vody byly puštěny ryby s celkovou váhou přes 250 kg. Pak to ale přišlo. Na rybníku se objevil neznámý rybář, který přijel jen na čumendu a v naší společné diskuzi jsme probrali co se dalo. Znenadání se ozval pípák..."konečně", řekl jsem si a hned po záseku jsem ucítil, že mám tu čest utkat se s jedním z největších kaprů, které v rybníku jsou. Adrenalin stoupal šílenou křivkou a když se kapr zastavil a lehl na dno, což považuji za zcela ojedinělé a známé pouze z lovu sumců, zjistil jsem, že pánem situace se právě stal obří vodní tvor a já že jsem nucen jen sekundovat. Po několka sekundách se ryba rozhodla, že mi udělá exkurzi po celém rybníku. Rozjel se na druhou stranu směrem k přítoku a pouze se slzou v oku jsem sledoval odmotávající se silon z cívky. Po nějakých cca 60 metrech se obluda rozjela zpět k ostrovu a ihned pádila do svého trdliště na opačné straně rybníka. Opět jsem jen sledoval jak si kapr se mnou krásně hraje. Asi po 20 minutách tohoto nerovného boje jsem se pánem situace stál já. Pěkně pomalu s obrovských citem a výbornou akci svého Shimana jsem rybu kousek po kousku přitahoval ke břehu. Po necelých 30 minutách se obluda objevila u břehu. Požádal jsem neznámého kolegu o spolupráci a v tom se to stalo... Z ničeho nic se můj prut vyrovnal a já plný  zklámání jsem zjistil, že tento zápas vyhrál protivník. "Tak to jsem fakt ještě v životě neviděl" konstatoval kolega na břehu. Na hladině se jen objevila obrovská ocasní ploutev a jakoby na rozloučenou s ní zamával a ponořil se zpět do vody. Fantastický zážitek, který přeji zažít všem sportovním rybářům. Měl jsem sto chutí opravdu rozšlapat pruty, ale zcela vyčerpán jsem viděl určitou náděj dalšího úspěchu. Dopoledne přišly další dva záběry... Kapři 65 a 66 cm s váhou 6,5 a 7 kg mi udělali radost, ale pořád jsem měl před očima ten nelítostný souboj z rána. Odpoledne za úporného vedra nešlo vůbec nic. Proto jsem měl čas podiskutovat s kamarádem Oldou, který mně se svou manželkou Vlastičkou přijel navštívit na kolech. Samozřejmě, že celá naše diskuze byla o jeho devítidenní výpravě na Rio Ebro. "No nic, budu balit" řekl jsem si. Sundal jsem pruty ze stojanu a dal je pouze do vidliček bez signalizátorů. Najednou se dívám, jak jeden z prutů skáče ve vidličce a jeho špička se ohýbá ke hladině. Zásek a situace z dopoledne se opakovala. Seběhli se ke mně snad všichni rybáři, ale já jsem cítil, že tato ryba není až tak velká jako ta dopolední. Po 20 minutovém, tentokrát vyrovnaném souboji, jsem za spolupráce s Pepem vytáhnul na břeh 83 cm kapra s váhou 10,5 kg (foto naleznete ve fotogalerii). Totálně spocený a po celodenním pobytu na sluníčku řádně unavený, jsem cítil své uspokojení, jakou si satisfakci za dopolední "trénink". Být sportovním rybářem je opravdu skvělá zálěžitost. Pokud máte určité zklušenosti s rybolovem, navštívíte slušně zarybněný revír a máte kousek toho pověstného štěstíčka, můžete zažít to, co jste nikdy nezažili. A o tom to přece je...Tak Petrův zdar.