Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co dělat, když ryby v zimě neberou.

3. 12. 2014

Údržba náčiní

Zima je z mého pohledu ideálním obdobím pro údržbu a přípravu náčiní na nadcházející sezónu. Většinou se stává, že podcenění přípravy se šeredně vymstí v průběhu roku a to hned vícekrát, proto je zapotřebí této činnosti věnovat maximální pozornost. Upevnění volného očka na prutech, promazání navijáků včetně kliček, výměna starých vlasců - to je jen základ. Také nastala vhodná chvíle na vytvoření zásob ostatního vybavení a dokoupení chybějících doplňků. Většinou mi tato činnost zabere 2-3 dny, ale mám jistotu a mohu se plně spolehnout na náčiní. Těch nervů u vody jsem díky zanedbané údržbě zažil bezpočet a vždy jsem mohl nadávat pouze a jen sám sobě. Už několik let tuto převážně zimní činnost provádím důkladně a je to při lovu znát.

 

p2.jpg

Tady je to marné, rozumější bude připravovat se na sezónu doma.

 

Zpět k rybolovu

Co v zimě chytat a kam nahodit? Vše záleží na konkrétních podmínkách, na teplotě vzduchu i vody a na samotné podobě zimy. Stojaté vody bývají buď zamrzlé, nebo hodně prochlazené, a ryba se zde hledá jen velmi obtížně. Proto dávám přednost řekám, či spíše menším říčkám, na kterých se snáze ryba hledá. Na řece přece jen rybář projde nějaký úsek, na kterém se lépe potká nějaká spolupracující rybka. Převážně se jedná o zimní druhy jako je tloušť, plotice, okoun, proudník apod. Můžeme natrefit i na trofejní exempláře. Často jsem právě ty největší tlouště ulovil v zimním období. Pokud se nachází na řece úsek s teplejší vodou, ať už se jedná o přítok z továrny nebo soutok řek, z nichž jedna z nich je „teplice“, budou se ryby početněji vyskytovat zrovna zde. V těchto místech bývá o zábavu postaráno.

 

p3.jpg

Velcí tloušti neztrácí apetit ani v chladném období roku.

 

Co sebou k vodě?

V první řadě termosku s horkým čajem. Co se týká náčiní, volím to nejjemnější co vlastním. Pravda, s přibývajícím věkem mi tyto nejjemnější vymoženosti moderní doby přidělávají starosti, jelikož s nimi mám problém pracovat doma v teple, natož v zimě u vody. Jemný teleskopický prut, malý navijáček, vlasec o průměru 0,08-0,12 mm, splávek 0,5 g a háček z řady „polykáčků“, představují můj nejúčinnější styl lovu. Za nástrahy volím bílé červíky a hnojáčky. Někdo loví i na střívka či rohlík. Záběry bývají jemné, někdy se podobají spíše uváznutí. Volím místa s minimálním proudem a dostatečnou hloubkou, záleží na tom, o jaký tok jde. Obvykle platí, že ty nejklidnější a nejhlubší úseky řek slouží jako zimoviště ryb a v těchto místech je také přemlouvám k záběru. Krmení nenosím k vodě žádné. Někdy sice může pomoci ryby rozhýbat, ale jindy naopak uškodí, ryby se díky zpomalenému metabolismu dokážou rychle zasytit.

Poslední roky mívám v zimě záběry i od kapříků. Převážně se jich dočkám ve slunných dnech a v čase kolem poledne. Určitě to souvisí se stále mírnějšími zimami, které se bezmála rok co rok opakují. Kvůli absenci dlouhodobějších mrazů se proto i kapr, většinou z řad podzimních násaďáků, nechá zlákat nástrahou. Považuji ho za bonus zimního rybolovu. 

I páni okouni v tomto čase rádi atakují hnojáčky, často se jedná o slušnější kousky. 

Proto ani v zimním období nezahálím, když počasí jen trošku dovolí, jdu na ryby. Někdy pohořím, jindy si zachytám. Pravdou je, že těch vycházek už zdaleka nemám tolik, co dřív, ale každá výprava k vodě je pro mě unikátní v tom, že se nikdy v sezóně netěším domů, jako právě v zimě. Myšlenka na teplý dlabanec a čaj s rumem má také své kouzlo.

 

p4.jpg

Výjimkou nebývá ani záběr kapra.

 

Jak na ně?

Mým nejoblíbenějším způsobem lovu, jak jsem výše naznačil - je plavaná. Praktikuji ji ale spíše jako lov na polotěžko. Na zvoleném místě zvednu hloubku na délku prutu, háček s nástrahou a bročkem nahodím do vody s proudem. Splávek tak tvoří jakési číhátko před špičkou prutu. Na vlasci potom vytvořím malý průvěs a prut odložím do vidličky. Záběr se projeví buď našponováním vlasce a pohybem splávku pod špicí, nebo naopak prověšením vlasce (klesáním splávku), když ryba při záběru jede proti proudu. Celá sestava je hodně jemná a citlivá. Mám vyzkoušené, že je účinnější nežli lov feeder. Chytám takto převážně v příbřežních partiích, jelikož i tam se povětšinou ryba vyskytuje. Při záběru stačí jen jemně přiseknout. Někdy si s vlascem může pohrávat spodní proud a vytvoří plané záběry. O to víc je potom lov záživnější, jelikož si tuto okolnost nepřipustím a věřím, že se jednalo o skutečný kontakt ryby, což mi zvýší adrenalin v krvi a současně i ostražitost. To má za následek, že přestávám vnímat i zimu. 

Když se buď díky mizernému počasí, nebo kvůli lenosti k vodě nechce, nezbývá než si počkat na opravdový příchod jara, kdy ožije nejen příroda, ale i ryby.

 

p5.jpg

Menší říčka je pro zimní lov tou správnou volbou.

 

Zimní příběh

Je to už nějaký ten rok zpátky, přišel únor a s ním i sníh. Napadlo ho dobře po kolena, ale nebyl silný mráz. Přes den panovaly teploty i mírně nad nulou. Ten den od rána svítilo sluníčko a vylákalo mě z vyhřátého domova provětrat místní říčku Lučinu. Vzal jsem ze sklepa uskladněné hnojáčky, prut sevřel do dlaně a už jsem si to štrádoval k vodě. Po příchodu k řece a při pohledu na mé top místo mi bylo jasné, že dnes z lovu nic nebude. Mírně tažné úseky byly zatáhnuté ledovým škraloupem a volná hladina byla jen v proudech. Usoudil jsem, že jedinou možnost k lovu skýtá kanál pod fabrikou, kde voda nezamrzá nikdy. Jakmile jsem se k němu přiblížil, do nosu mě praštil typický zápach. Jen pohled na vodu už byl žalostný – měla rezavý odstín a obsahovala nejrůznější žmolky bůhvíčeho. Ale co, když už jsem tady, chvíli zkusím chytat a uvidí se. Odejít domů můžu vždycky.

Netušil jsem ani náhodou, že místo chvilky tam strávím čas skoro až do tmy. Ryby různých druhů i velikostí byly nahoufované právě v tomto krátkém úseku. Zřejmě jim splašky vůbec nevadily, ba naopak byly při chuti skoro jako v letním období. Tu a tam jsem zaznamenal, že „cosi“ sbírá z hladiny. Byl jsem mile překvapen, kolik ryb jsem ten den zdolal. Spoustu jsem buď vypnul, nebo ani nesekl. Nikdy v životě jsem ale nebyl tak promrzlý, jako v ten den. Vyháčkovávaní ryb mi změnilo barvu prstů do fialova, avšak bolest jsem díky lovecké euforii již nevnímal a užíval si aktivity tloušťů, plotic a karasů. Vlastně jen díky tomu, že jsem vychytal celou zásobu hnojáčků, jsem si uvědomil, že už je šero a jsem jeden velký rampouch. Chytání jsem odnesl silným nachlazením, které mě provázelo další tři týdny, ale nelitoval jsem. Prožil jsem něco, co už možná málokdy zažiju i v jiných částech roku, kdy ryby z těchto míst vyjedou a rozptýlí se po celé řece.

Tato historka je z řad pozitivních, převahu v mé paměti mají spíše zimní vycházky s čistou nulou.

 

p6.jpg

Největší plotice se obvykle uloví v zimním čase.

zdroj: Petr Ramian, www.chytej.cz