Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapr obecný

13. 9. 2012

Kapr obecný - Cyprinus carpio (Linnaeus, 1758)

Kapr obecný je původně říční rybou obývající východní Evropu a velkou část Asie. Díky některým svým vlastnostem je ale dnes jednou z nejhojnějších a nejrozšířenějších ryb světa a najdeme ho prakticky na všech kontinentech. Původní areál výskytu kapra se rozkládal od Japonska a Číny na východě přes Střední a Malou Asii až do evropských přítoků Černého moře. Nejzápadnějším místem jeho původního výskytu byla řeka Dunaj s některými přítoky - u nás šlo o Moravu a Dyji.

Lidé si poměrně brzy všimli, že kapr disponuje ideálními vlastnostmi pro chov v akvakultuře - je dostatečně velký, všežravý, poměrně rychle roste, má celkem kvalitní maso a hlavně dobře snáší manipulaci i transport, což bylo v minulosti velmi důležité. Proto byl kapr zřejmě nezávisle na sobě přinejmenším dvakrát zdomestikován. V Evropě začali zřejmě s chovem kapra staří Římané. Ti dováželi kapry původně z Malé Asie po moři se zastávkou na Kypru. Později, když na svých výbojích pronikli k Dunaji, získali možná další zdroj generačního materiálu - pokud ho ještě potřebovali. Jisté je, že zcela nepochybně ovlivnili dunajští kapři nově vznikající středověké chovy. Na východě byl kapr domestikován v Číně již v období před naším letopočtem. Tamní chov ryb má obrovskou a dlouhou tradici a netýká se jen kapra. Existují dokonce i názory, že šlechtěný rybniční kapr byl na území Evropy dovezen právě z Číny. Jedním z těch, kdo se o to zasloužili, by mohl být františkánský mnich Jean de Plan Carpin, který údajně přivezl čínské kapry do Evropy v roce 1245.

I když kapr byl v Evropě chován již od časů Římské říše, nelze vyloučit, že import ryb z východu někdy v době 13. století mohl evropské chovy ovlivnit. Krátce nato totiž vývoj evropského rybníkářství začal nabírat na obrátkách. Šlechtěný rybniční kapr byl dovezen do mnoha států nebo i světadílů, kde se nikdy předtím nevyskytoval. Někde se stal ceněnou hospodářskou rybou, jinde unikl do volných vod a přemnožil se způsobem, který překonal nejčernější očekávání. Dnes je proto kapr např. v Izraeli, Indonésii a některých afrických státech ve velkém měřítku chován v intenzivních velkochovech, zatímco v USA a zejména v Austrálii je nežádoucím druhem, který rozvrátil celá společenstva místních ryb a je huben všemi dostupnými prostředky včetně vysokých pokut za vrácení uloveného jedince zpět do vody.

V Čechách a na Moravě má chov kapra dlouhou tradici. První zmínky o něm pocházejí z 11. století a největší rozvoj zaznamenalo naše rybníkářství v 15. - 16. století, kdy se stalo velmi výnosným oborem podnikání. Založení tisíců nových rybníků v této době změnilo tvář krajiny na mnoha místech našeho státu. Jména největších stavitelů rybníků jako byli Štěpánek Netolický nebo Jakub Krčín, nebyla dodnes zapomenuta. Původní metody hospodaření byly ryze extenzivní. V rybnících byly ryby různého stáří, navzájem si konkurovaly a výnos nebyl nijak oslnivý. V 15. století začaly být ryby tříděny, rybníky osazovány rybami stejného stáří a loveny častěji, což se projevilo na svou dobu vynikajícími výsledky. Skutečné vědecké poznatky o výživě ryb a obhospodařování rybníků přineslo až 19. století a u nás se v tomto oboru nejvíce zasloužil Josef Šusta.

Dnešní kapři se výrazně liší od svého divokého předka. Původní říční kapr označovaný jako sazan je ryba žijící ve větších proudných řekách s teplou vodou - v tomto směru je Dunaj se svými slepými rameny sloužícími rybám k výtěru, prakticky dokonalým prostředím. Sazan se příliš nepodobá dnešním vysokotělým vyšlechtěným liniím určeným k chovu ve stojatých vodách. Má nízké tělo připomínající spíše amura, které za hlavou plynule přechází do linie hřbetu (šlechtění kapři zde mají zlom, kterým se hřbet zvedá nad linii hlavy). Stejně jako šupinatí rybniční kapři má sazan velké zlaté šupiny, dva páry vousků a mohutné zaoblené ploutve. Od domestikovaných kaprů se do značné míry liší i chováním a výběrem potravy - dokonce i na lokalitách společného výskytu. Je z těchto důvodů obtížněji ulovitelný na udici. V dnešní době je sazan stále vzácnější. Mizejí jeho přirozená trdliště a ve své původní formě prakticky není vysazován. Obrovské nebezpečí pro něj představuje křížení se šlechtěnými kapry vysazovanými nebo uniklými do řek, díky němuž už naprosto čistá divoká linie pravděpodobně zanikla. Stále se ovšem vyskytují štíhlí kapři vzhledem i geneticky velmi blízcí původní divoké formě. Vzácně se s nimi setkáme i u nás na dolním toku Dyje. Rybniční kapr je dnes zcela domestikovaný tvor podobně jako kráva, kůň nebo domácí drůbež a má za sebou více než 2 000 let samostatného vývoje. Prošlechtěné linie se od divokého předka liší v mnoha ohledech - výškou a proporcemi těla, už zmíněným zlomem za hlavou, kde tělo nabírá na výšce, pigmentací pokožky, ošupením (lysci, řádkoví kapři, naháči). V Japonsku byli vyšlechtění zvláštní barevní kapři označovaní jako „koi" (není to totéž jako zlatá forma evropského kapra, se kterou se u nás také můžeme setkat). Kapři koi jsou šlechtěni s nevšední péčí. Důraz je kladen na kvalitu a působivost kresby a od nich se odvíjí i cena ryby. Existují záznamy o některých dodnes chovaných liniích starší než 200 let. 

Šlechtění kaprů neskončilo ani s nástupem moderní doby. Spíše naopak - dnes není problém dopravit libovolné generační ryby na kterékoli místo na světě a pokusit se zlepšit vlastnosti stávajících chovných linií - ať už co do odolnosti vůči chorobám, rychlosti růstu nebo stavby těla. Tak došlo v nedávné minulosti ke zkřížení původních českých linií například s maďarskými kapry nebo amurským sazanem. V místech, kde se šlechtění kapři vrátili do přírody (např. v Austálii), došlo velice rychle k návratu do podoby blízké divoké formě - ryby jsou hubené, dlouhé a v několika málo generacích ztratily naprostou většinu znaků získaných v průběhu dlouholetého procesu šlechtění.

Význam kapra je celosvětově obrovský. Je jedním z nejběžnějších druhů chovaných v akvakultuře i jedním z nejodolnějších invazních druhů. Chová se i jako okrasná ryba. U nás je nejvíce chovanou i sportovně lovenou rybou a získal i jakýsi punc naší „národní" ryby.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář